pan Miroslav Šusta - vzpomínáme

Pana Šustu jsem poznala jako mistra ve školní stáji, kdy se ve svých skoro sedmdesáti letech vyhoupl každý den do sedla svého svěřence Very Busy (kterého pod trenérskou taktovkou dovedl i ke startu v Českém derby) a absolvoval s ním běžnou práci. Ve školní stáji byl velmi oblíben. Nejeden žák zažil na jím trénovaném koni sladký pocit vítězství v začátku své dostihové kariéry. Pro koně měl vždy v kapse připraven cukřík, pro lidi vlídné slovo.
Vzpomínky na něj mi vždy vyvolají úsměv na tváři.
Jedna z nich byla ke konci zimy, kdy konečně polevily mrazy a my, žáci prvního ročníku, jsme byli natěšení, že už začneme trénovat jako "pořádní žokejové". Ostatní trenéři již začali své koně prohánět, jen pan Šusta se podíval na nebe a řekl "Bude úplněk a ještě bude znovu mrznout". Během pár dní se opravdu mráz vrátil a trénovat na novou sezonu se dalo až později.
Podobně se jeho předpovědi vyplnily ať už se jednalo o koně nebo lidi. Proto budu doufat, že se jeho odkaz ponese dál a pořád bude dostatek lidí, kteří svůj život s láskou obětují koním a dostihům, stejně jako on.
Pro mě pan Šusta vždy byl a bude Pan Mistr.
Zuzana Beňová Maršálková
 
Pan Miroslav Šusta bude stále v mých vzpomínkách jako výborný jezdec a trenér, jehož jméno je zapsáno na listinách vítězů Derby a dalších významných dostihů.
Člověk, jenž lásku ke koním a zkušenosti předával své vnučce Petře a při působení v Dostihové škole nastupujícím jezdeckým generacím.
Byl to spolehlivý parťák a přítel, na kterého se nezapomíná.
Marcela Sýkorová
 
Pan Šusta, už je to přes 30 let, kdy jsme se prvně osobně setkali. Od prvního momentu jsem věděla, že si budeme rozumět. Pro mne to byl člověk, který koním dal ze sebe vše to dobré a též čerpal od nich. Lidem, kteří byli okolo koní, se snažil vždy poradit a pomoct. Člověk mu musel závidět jeho nezměrný elán, dobrou náladu, pracovitost a smysl pro legraci. Zažila jsem ho ve stáji, při práci na dráze, když zastupoval pana Fedorowicze. Vysvětlil, poradil, zkritizoval, ale uměl i pochválit. Na dostizích byl vždy obklopen přáteli.
Později jsme se potkávali též v práci, když pracoval jako mistr odborného výcviku na střední dostihové škole. Žákům radil, ale stejně tak pracoval, mnohdy byl i čilejší. Na poradách jsme spolu sedávali v předposlední lavici u okna. To abychom měli výhled na dostihovou dráhu. Když jsme jeli se žáky na odbornou exkurzi, vzali jsme ho s sebou. Byl rád, podíval se na stará známá místa a nebo i tam, kde nikdy předtím prý nebyl. Měla jsem ho jako part´áka i na celý den v Lysé n/Labem na výstavě Kůň, kdy soboty tam bývají náročné. Také jsme jeli spolu do Slušovic, kam jsem vezla žáky na učňovské dostihy, kde byl velmi platným členem ekipy. Vždycky byl skromný, ale veselý a dobrosrdečný. Vzpomínám si, že jsem jednou učila v mojí oblíbené horní učebně u kostry, to bylo panu Šustovi asi 82 let, "musel" jisté žákyni sám názorně předvést práci v sedle.
Myslím si, že prožil svůj život podle svého přání, ve Velké Chuchli bude pro mne vždy. Je mi moc líto, že už se nebudeme potkávat, ale nikdy na něj nezapomenu.
Jaroslava Vrábková
 


na hlavní stránku